Jízdní záznamník pana Boudy pro mne byl inspirací. Zakoupila jsem podobně velký sešitek.

Když jsem od mého kamaráda nakladatele Jirky Říhy dostala první cestovní deníček pana Jiřího Boudy, inspirovalo mne to. Zběžně jsem tuto malou knížečku prolistovala, pořídila sešitek bez linek podobného formátu a rozhodla se to zkusit. Čekala mne dobrodružná cesta do Srbska, kde jsem se na kole měla sama toulat tři dny, tak snad zbyde čas i na zápisky z cest...

Autor: cykloRADKA(text&foto), Jiří ŘÍHA (text&foto) Aktualizace: 27.07.2018
Vstoupit do diskuse (0)

{img|id=7383|wíidth=250|height=|class=right|title=test|canopen=1}O cestovatelském deníčku jsem uvažovala dřív, ale většinu cest na kole podnikám se skupinou lidí, o které se starám jako organizátorka či průvodkyně, a tak jsem si luxus několika hodin nad deníčkem prostě nemohla dovolit. Teď jsem se ale chystala na dobrodružnou cestu do Srbska, kde jsem se měla toulat na kole sama tři dny, než mi dorazí parťák, se kterým jsem měla pokračovat dál. Týden na kole dával naději, že na deníček bude čas. I když kromě cestovních poznámek a cizích slovíček jazyků, které se učím, píšu již vše na počítači, rozhodla jsem se tento deník napsat v ruce. Přestože píšu v ruce ráda, už jsem si zvykla na výhody počítačového klování do klávesnice, které umožňuje opravit či dodatečně vložit, co je potřeba, aniž by to čtenář ve výsledku postřehnul.

Půvabná knížečka Jízdní záznamník Jiřího Boudy, kterou plzeňské nakladatelství CYKLOKNIHY vydalo u příležitosti 60. výročí prvního zápisu, je skvostnou inspirací pro všechny, kteří by si chtěli vést cestovní deník. Cestovní deníky Jiřího Boudy totiž nejsou jen krásně napsané, ale i doplněné barevnými ilustracemi! A jak to pan Bouda dělal? Podle Jirky Říhy, který se ho na to ptal, se prý vždy někde posadil (a mohlo to být třeba na pařezu v lese), vytáhl kalamář a perem namáčeným do černé tuše psal zážitky svého dne. Když srovnávám jeho úhledné řádky s těmi mými psanými na koleně v autobuse nebo v restauraci, skutečně se stydím. Kalamář bych kvůli deníku na cestě na kole tedy rozhodně nevytahovala. Koupila jsem si ale moji oblíbenou Pentel fixu s Energy gelem v náplni, která pěkně tence píše a nemusí se na ni tlačit a ještě pěkný notýsek s kroužkovou vazbou a tvrdými deskami v retro stylu, samozřejmě bez linek. A přibalila ještě tužku pro případ, že bych se rozhodla něco malovat. Barvičkami bych to tedy rozhodně nedělala. Deník se rychle plnil a tak jsem byla ráda, že jsem si po cestě přikoupila ještě modrou propisku, která tu černou gelovou po asi 60 stránkách vystřídala. Deník jsem ale nepsala každý den, takže na konci cesty jsem již byla v několikadenním skluzu, který jsem doháněla v autobuse při zpáteční cestě do Čech. Do Čech jsem ho přivezla zcela popsaný přesto, že mi ještě chybí zápisky z posledních dvou dnů cesty. Teď jen zvažuji, zda ten zbytek dopíšu na PC a někdy v zimě k tomu přidám i přepis ručně psaného deníku. To ještě zvážím. Cestovní deník jsem psala hlavně sama pro sebe, aby mi připomněl krásná setkání s lidmi, pocity, které jsem na cestě měla, a místa, která po čase z paměti vytěsní jiné zážitky. Ráda jsem to zkusila a vy to třeba vyzkoušíte také. Třeba i vám se stane Jízdní záznamník Jiřího Boudy dobrou inspirací...

Jízdní záznamník Jiřího Boudy

Krásnou náhodou objevil Martin Bouda v pozůstalosti svého otce Jiřího tento skvostný cestovní deníček. První zápis v něm byl uskutečněn 1. října 1958 a tak se zrodil nápad vydat ho po šedesáti letech v té samé podobě, v jaké ho Jiří Bouda vytvořil. Jízdní záznamník je psaný mile a úsměvně - přesně ve stejném duchu, v jakém známe jeho další deníky z pozdějších cest (například Deník Jiřího Boudy 1). V půvabných ilustracích, kterými text doprovází, je možné rozpoznat styl, ve kterém pokračoval prakticky po celou dobu své umělecké kariéry. Zmiňuje zde staré kolo, které před lety zabavil otci a na němž projezdil Čechy křížem krážem, také po Moravě jezdil, ba i na Slovensko se s ním dostal. Najel na něm 23 264 kilometrů a nepřímo tak prozradil, že byl v mládí velice zdatným cykloturistou. Následně si zakoupil nový lehký Favorit s vybavením pro turistiku, který nazývá můj vůz. V běhu života se pak pro ježdění na kole nedostávalo příliš času. Přišla vojna, zaměstnání u dráhy, rodina, takže na něm jezdil spíš jen do služby a domů. Na poslední stránce si v roce 1963 zapisuje přímo prorocká slova: „Ale počkejte! Až já zase budu mít čas, až nebudu v zaměstnání, až budu v penzi! Potom Vám můj vůz ukáže! A ukážeme Vám velké věci! Však už se na to těším."

Mohl Jiří Bouda vědět, že přesně za 40 let, až bude opravdu v penzi, uskuteční na tomto kole velkou cestu z Prahy až do Santiaga de Compostela? A pak ještě další dvě velké cesty? Bylo mu tehdy více než 70 let. Myslím, že ano, že to věděl. Když člověk v něco věří, má velkou šanci, že se mu to splní. Jízdní záznamník si začal Jiří Bouda psát, když mu bylo 24 let a studoval tehdy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Popisuje v něm a ilustracemi doprovází svůj několikadenní výlet na kole. Je to vlastně jeden z našich nejstarších cykloturistických cestopisů - navíc předkládaný v originální podobě. Druhou část napsal s odstupem pěti let. Shrnuje, co všechno se za tu dobu stalo. A popisuje to úsměvně, s humorem jemu vlastním: „Ukončil jsem školní docházku, prodělal jsem operaci kýly, nastoupil jsem službu u dráhy, půl druhého roku jsem byl na vojně a nakonec jsem se i oženil. Nic z toho ale není tak důležité, jako že jsem si koupil nové kolo."

Diskuse

Píšete si na svých cestách cestovní deník? Jak to děláte - elektronicky nebo stále ještě po staru na papír? Inspiroval vás článek něco takového v budoucnu zkusit? Svůj názor můžete vepsat do diskuse pod tímto článkem.

Diskuse (0)

Fotogalerie

Jízdní záznamník pana Boudy pro mne byl inspirací. Zakoupila jsem podobně velký sešitek.

Ten můj se ale s tou krásně psanou a ilustracemi dokreslovanou předlohou nedá srovnávat

Psala jsem ho většinou na koleně ale hlavně po sebe

První knižně vydaný cestovní deník Jiřího Boudy je z poutní cesty do Santiaga de Compostela. Cesta to byla dlouhá a tak je kniha tlustší. Přepsaný text je doplněn původními Boudovými ilustracemi.

Půvabné ilustrace tentokrát přetištěné i s rukou psaným textem najdete v útlém vydání prvního cestovního deníku Jiřího Boudy

V něm najdete i autorem v barvách zpodobněné staré i nové kolo.