Tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) najdete v zámeckém anglickém parku v Dolní Lukavici založeném podle plánů Jana Ferdinanda Schora v pol. 18. století pro hraběte Ferdinanda Morzina, majitele zdejšího panství. Roste u  Sladkovského rybníka, který byl vytvořen mrtvým ramenem Úhlavy v levé části prostranství před  zámkem. Strom měl původně dva terminály, jeden z nich byl odlomen, což lze dobře vidět zejména v zimě, protože tisovec je opadavý jehličnan. Obvod jeho kmene je 360 cm,  koruna široká 6 m dosahuje do výšky 28 m a je asi 6 m široká  podle měření z roku 1998. Lukavický tisovec je největším jedincem svého druhu v ČR, v lednu 2010 byl na základě návrhu, který jsem podala, vyhlášen konečně památným stromem.

 

K tisovci se dostanete z CT 2187, když pojedete z Krasavců a u kostela sv. Petra a Pavla odbočíte doleva k zámku, zleva ho objedete až ke Sladkovskému rybníku, kde lukavecký tisovec roste.  

 

GPS: Loc: 49°35'59.609"N, 13°20'47.794"E

Aktualizace: 01.08.2010

Vrchol Chlum (416 m n.m). je po Radyni (567m) a Krkavci (504m) třetí nejvyšší vrch v okolí Plzně Na vrcholu je dnes již jen 24,8m rozhledna, chata byla po požáru zbořena. Pod vrcholem vede cyklotrasa č. 3.

 

GPS: Loc: 49°46'2.392"N, 13°25'49.653"E

 

Aktualizace: 12.07.2010

Luftova zahrada je stará rezidenční zahrada  s množstvím zajímavých dřevin, rostlin i živočichů. V současnosti je oplocena a otevřena 1x měsíčně + na vyžádaní (viz  dále). Zahrada je v současné době využívána zejména jako zázemí správy městské zeleně (SVSMP), rybníky slouží k pěstování ryb pro potřeby města (např. do Mlýnské strouhy, Lobezkého parku). Jen občasně se zde dosud konaly na vyžádání různé akce, jako botanické a dendrologické exkurze, ekologická výchova pro žáky škol, akce plzeňských skautů, svatby, společenská setkání a samozřejmě moštování.

 

K zahradě dojetete po CT3, odbočka k zahradě je asi 50m za koncem Tyršova mostu (při jízdě z Plzně-Doudlevec).

 

GPS: Loc: 49°43'1.006"N, 13°22'52.187"E

Aktualizace: 27.05.2010

Stojí asi 1,5 km západně za vsí Všekary  (asi 5 km severozápadně od Holýšova) u silnice na kraji lesa, odkud podle místních bývá odtud vidět i Český Les, Šumava, Radyně, Brdy... Směrem k jihu se otevírá široké údolí Radbuzy a za ním je dobře vidět Chudenická vrchovina. Kostel je jednolodní stavba na půdorysu řeckého kříže. Zaklenutí je valenými klenbami s lunetovými výsečemi. Na klenbě v presbytáři jsou ještě dnes viditelné zbytky rokokových maleb A. Krause z roku 1756. Střecha kostela je ozdobena cibulovou sanktusovou věžičkou. Momentálně jsou téměř všechny dveřní otvory zazděny a jediný zbývající je opatřen důkladnou mříží, aby se zamezilo dalšímu ničení vandaly.

 

Zdatní cyklisté sem dojedou z Plzně po ose, méně zdatní můžou použít vlak do stanice Holýšov nebo Staňkov.

GPS: 49°36'14.765"N, 13°1'44.793"E

Aktualizace: 11.05.2010

Umožňuje kruhový výhled z horního patra celodřevěné konstrukce rozhledny postavené na Šibeničním vrchu (459 m.n.m.) asi 2km jihovýchodně od Horšovského Týna. V sezóně přístup volný, mimo sezónu nutné vyzvednout klíče v infocentru v Horšovském Týně.

 

K rozhledně vedou dvě přístupové cesty: Ze severu od Horšovského Týna je to ovšem jen polní cesta, sjízdná spíš pro bikery, z jihu od Lazců vede pěkná asfaltka skoro až pod rozhlednu.

 

GPS: Loc: 49°31'13.585"N, 12°57'42.321"E

 

Aktualizace: 11.05.2010

Naučná stezka (NS) Čertovo břemeno na jižním Plzeňsku je určena zejména cyklistům, kteří mají rádi přírodu. Na své si přijdou i děti, které jistě zaujme pověst, která se váže ke vzniku buližníkového skalního hřebene. Okružní trasa má 15 kilometrů a je na ní šest zastavení s informačními tabulemi věnujícími se především ochraně přírody a krajiny.  Můžete si ji projet sami podle naší mapky. Pro absolvování NS doporučuji jako výchozí bod obec Letiny. Aktualizace: 15.04.2010

Lípa u Mrtole je památný strom u vsi Snopoušovy asi 8 km severovýchodně od Přeštic. Lípa malolistá (Tilia cordata) roste na okraji lesa při cestě po žluté turistické značce ze Snopoušov do Netunic v nadmořské výšce asi 430 metrů. K jejímu zasazení se váže pověst, kterou uvádím dále. Lípa je uvnitře kmene dutá, prý jak z ní lesní příručí vyháněl kunu ohněm. Obvod kmene stromu dle měření z roku 2002 činí 395 cm. Chráněna je od roku 2002 pro svůj vzrůst a jako krajinná dominanta. U stromu  je dřevěné posezení, z pod stromu je hezká vyhlídka na Plzeň.

 

GPS: Loc: 49°36'52.107"N, 13°24'5.819"E

Aktualizace: 11.04.2010

Asi 15 metrů vysoká lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.) roste u křižovatky za mostem ve Vsi Touškov asi 4  kilometry severozápadně od Stoda. Je to strom s pravidelnou korunou a s obvodem kmene 248 cma ochranným pásmem o poloměru 8,5m. Pod lípou je lavička k posezení a jen pár metrů před ní kamenný památník.

 

K lípě se dostanete po CT2271 z Honezovic do Kotovic.

 

GPS: Loc: 49°39'47.797"N, 13°7'15.56"E

 

Aktualizace: 11.04.2010

Kruhový výhled z dřevěné rozhledny na vrchu Sedlo asi 1,5 km jihovýchodně od obce Albrechtice (cca 5 km od Sušice). Rozhledna je celodřevěná s příhradovou konstrukcí, smontovaná pomocí styčníkových plechů a svorníků. Sedmiboký jehlan rozhledny se vypíná do výšky 29,75 metrů. Po zdolání 138 schodů je za dobrého počasí možné vidět typickou siluetu Kašperka, údolí Otavy s románským kostelíkem na Mouřenci, Svatobor, Šumavu se zasněženými hřebeny - Ždánidla, Poledník, Roklan, Velký Javor... Směrem do vnitrozemí bývá, kvůli smogu, viditelnost obvykle horší, i tak můžete vidět třeba hrad Rabí, vzdálené Brdy nebo chladící věže Temelína.

 

Přístup je nejjednodušší ze Sušice, kde hned za mostem přes Otavu odbočíme doleva na Strašín a tady už jsou směrovky k rozhledně. Budete téměř nepřetržitě stoupat cca 6 km po silnici směrem na Nezdice na Šumavě přes Záluží do Albrechtic k penzionu „Pod Sedlem" tady končí asfalt, ale taky legrace. Tam odbočte doprava a napojte se na červenou turistickou značku po lesní cestě, která vás po cestě dovede až k rozhledně. Cesta je poničená těžbou dřeva a jízda na kole tu není příjemná, ani bezpečná (Velikonoce 2010).

 

GPS: Loc: 49°11'23.47"N, 13°34'15.663"E.

Aktualizace: 11.04.2010

Asi tři sta let starý Bílkovský javor je památným stromem od roku 1986. Je to mohutný a krásný zdravý javor klen (Acer pseudoplatanus) rostoucí při východním břehu Novodrovského rybníka u pěšiny, po které vede cyklotrasa 2196. Strom dosahuje výšky 39,5 m a obvod kmene 530 cm. Chráněn je pro svůj věk a vzrůst. Pod stromem je lavička s výhledem na rybník.

 

Tento strom najdete asi kilometr severně od Koutu na Šumavě nedaleko Kdyně přimo na CT 2196.

 

GPS: Loc: 49°24'39.777"N, 13°0'28.042"E

 

Aktualizace: 21.03.2010

Borovice u Sádek (též borovice u Košináře) je nezvykle velký a hlavně rozložitý exmplář borovice lesní (Pinus sylvestris) rostoucí nedaleko hráze rybníka Košináře  na okraji lesa poblíž rybích sádek. Strom má krásný neporušený sloupovitý kmen s prvními větvemi ve výšce asi pět metrů. V přibližně sedmi metrech se kmen rozděluje a vytváří nezvykle širokou korunu. Všechny větve před rozdělením kmene a několik silnějších větví v koruně jsou uschlé. Obvod kmene je 246 cm a koruna dosahuje do výšky 19 m. Strom je chráněn od 3. května 2006 pro svoji velikost, dobrý zdravotní stav, výraznou estetickou a naučnou funkci.

 

Před stromem je lavička, v jeho blízkosti je informační tabule. Přibližně ve vzdálenosti 25 m je mezi stromy u cesty další vzrostlá borovice. Okolo stromu vede cesta s turistickým značením, která je hojně využívána cyklisty jedoucími od Kamenného rybníka na Bílou Horu.

 

GPS: Loc: 49°46'42.431"N, 13°24'12.398"E

Aktualizace: 21.03.2010

Borovice v Kamenném Újezdě je památný strom nedaleko Nýřan. Asi dvěstěletá borovice lesní (Pinus sylvestris) je posledním stromem ze souvislého borového pásu na jižním okraji obce, který tu kdysi býval. Má košatou korunu s kmenem, který se asi ve třech metrech nad zemí rozděluje ve dva. Jižní větev byla dříve zřejmě odlomena. Podle měření z roku 1998 dosahuje kmen obvodu 277 cm a koruna průměru 13 m při 15 m výšky.

 

Borovice roste po pravé straně u cesty z Nýřan, asi 200m za železničním přejezdem. Po staletí vítala příchozí a byla v úctě občanů - pod stromem byl udržován palouček, kde se konala např. poslední rozloučení se zesnulými. Nyní je pod ní kromě ochranného zábradlí u silnice také pěkná tabule s informacemi o historii stromu a jeho rozměrech. Je chráněna od roku 1994 pro svůj vzrůst.

 

GPS: Loc: 49°43'8.74"N, 13°11'1.218"E

Aktualizace: 21.03.2010

Na hrázi a pod cestou k Bílé Hoře je porost dubů, z nichž tři duby letní (Quecus robur), staré asi 400 let, jsou od r.1987 chráněny jako památné stromy. Mají obvody kmenů 705, 570 a 460 cm. Tři duby letní na hrázi Velkého boleveckého rybníka staré asi 400 let.

 

Duby rostou na začátku hráze Velkého Boleveckého rybníka, na kterou můžete sjet u kiosku z cyklostezky, která vede podél ulice U Velkého rybníka.

 

GPS: Loc: 49°46'15.325"N, 13°23'56.989"E

Aktualizace: 21.03.2010

Chocenický drnák je asi 275let starý památný strom, který roste na západním okraji obce Chocenice, severovýchodně od vrchu Chlumánek v nadmořské výšce asi 470 m. Drnák je dub zimní (Quercus petraea) na rozdíl od křemeláku, což je dub letní (Quercus robur). Chocenický drnák má dle měření z roku 1977 obvod kmene 462 cm a výšku 20 m. Strom je chráněn od roku 1997 pro svůj vzrůst, estetickou hodnotu a jako krajinná dominanta.

 

Ke stromu vede zpevněná cesta z cyklotrasy 2145 z Chocenic. Pokud pojedete od křižovatky s hlavní silnicí do kopce směrem na Drahkov, musíte na ni odbočit vpravo na konci obce u hráze rybníka. K drnáku je to necelý kilometr stoupání. Odměněni budete pěknou vyhlídkou do údolí směrem na Blovice. Místo je vhodné pro piknikovou zastávku.

 

GPS: Loc: 49°43'8.74"N, 13°11'1.218"E

Aktualizace: 21.03.2010

Javor pod Zelenou Horou je památný strom ve vsi Klášter u Nepomuku. Javor stříbrný (Acer saccharinum) roste ve vsi Klášter u Nepomuku u hřiště ve vsi obklopen řadou dalších stromů. Jeho kmen i větve jsou boulovité, dutý hnijící kmen má adventivními kořeny. Kmen se v několika metrech nad zemí dělil na tři hlavní větve, ale jedna z nich se odlomila i s částí kmene. Zbylé větve jsou v koruně staženy lany, větve směřující do koruny byly neodborně odstraněny. Javor má obvod kmene 523 cm a korunu o průměru 20 m. Roste do výšky 34,5 m. Strom je chráněn od roku 1976 pro svůj vzrůst a věk.

 

Památný javor najdete asi půl kilometru od CT 2141 v Klášteře u Nepomuku. Pokud pojedete od Nepomuku, musíte zahnout za rybníčkem doprava a objet celé fotbalové hřiště. Javor najdete na za jeho vzdálenější branou.  

 

GPS: Loc: 49°30'2.974"N, 13°34'49.512"E

Aktualizace: 21.03.2010

Dub letní (Quercus robur) je starý přes 400 let, vysoký přibližně 30 m a měřený obvod kmene je 765 cm. Dub roste nad údolní nivou řeky Mže v Plzni v jihovýchodní části botanické zahrady na vyhlídce nad ZOO na místě bývalé Kodetovy zahrady. Ta byla založena ve 20. letech 20. století zahradním architektem Josefem Kumpánem, který solitérní dub do svého projektu zdařile zakomponoval. Od roku 2004 je dub součástí jediné pravé zapuštěné japonské kamenné zahrady Šówa-en (Jestřáb) v ČR. Asi 400 let starý dub letní se nachází v areálu ZOO  a botanické zahrady, od roku 2004 je součástí jediné  pravé japonské kamenné zahrady v ČR.

 

GPS: Loc: 49°45'34.902"N, 13°21'31.634"E

 

Aktualizace: 21.03.2010

V Plzni-Koterově. Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) stojící na umělém ostrově na řece Úslavě u Koterovského mlýna v nadmořské výšce 330 m. Je přibližně na 260 let stará, měřený obvod kmene je 546 cm a výška 24 m (měření 1987). Chráněna od roku 1987 pro svůj vzrůst a věk.

 

Lípa se nachází na soukromém pozemku asi 50 metrů od CT31 vedoucí zde po místní komunikaci. Vstup k lípě jen se souhlasem vlastníků pozemku.

 

GPS: Loc: 49°42'42.502"N, 13°25'43.414"E

 

Aktualizace: 21.03.2010

Lípa pod Ticholovcem je více než 250 let stará lípa malolistá (Tilia cordata), která roste u kapličky sv. Anny při cestě z Příchovic do Kucín na jižním svahu vrchu Ticholovec. Obvod jejího kmene 378 cm a výška stromu je 18 m (měření 1975). Chráněna je od roku 1976 pro svůj vzrůst, jako krajinná dominanta, součást památky a pro připomenutí historické události. K místu, na kterém lípa stojí se totiž váže legenda. Lípa je finalistkou ankety Strom roku 2008.

 

Lípa roste při CT 2188 z Příchovic do Kucín, asi kilometr od Příchovického zámku. Pod lipou je odpočívka s krásnou vyhlídkou, mapa a tabule s legendou.

 

GPS: Loc: 49°33'34.372"N, 13°21'8.855"E

Aktualizace: 21.03.2010

Asi 22 metrů vysoká lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.) ležící u silnice vedoucí od vrchu Valík do Štěnovic. Podle měření z roku 2008, kdy byla vyhlášena památným stromem má obvod kmene 375 cm. Pod lípou je křížek na památku hromadného hrobu. Ve štěnovické tvrzi byla za husitských válek silná husitská posádka. Plzeňští ale nedodrželi příměří a s okolní katolickou šlechtou tvrz r. 1421 dobili. Pobili přitom na 60 mužů i žen. Ti jsou údajně pochováni pod lipami a jejich hrob byl označen křížkem. Lípa byla v roce 2008 odborně ošetřena.

 

Najdete ji při sjezdu do Štenovic z vojenské silnice do Dobřan. Roste vpravo od místní komunikace před prvním štěnovickým stavením a to na červené turistické značce.

 

GPS: Loc: 49°40'26.585"N, 13°24'14.647"E

 

Aktualizace: 21.03.2010

Obě vzrostlé a mohutné lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) byly vyhlášeny památnými stromy 18. února 2002. Jejich stáří se odhaduje mezi 180 až 260 lety, výška přesahuje 35 m a 33 m, a obvod kmene dle měření z roku 2001 činí 414 cm a 494 cm.

 

Lípy rostou na pravém břehu původního koryta řeky Mže nedaleko restaurace U Mže při silnici do Malesic. V blízkosti prochází Panevropská cyklotrasa 37, ze které je třeba k lípám odbočit a dojet asi 200 metrů.

 

GPS: Loc: 49°45'34.49"N, 13°18'27.771"E

Aktualizace: 21.03.2010

Lomanský dub I. je dub letní (Quercus robur) stojící 400 metrů severozápadně od dvora, při silnici z Plas do Dražně, do níž zasahuje. Severní část kmene i koruny je suchá zřejmě následkem nedodržení ochranného prostoru při orbě pole. Jeho stáří se odhaduje na 700 let. Je asi 28 metrů vysoký s korunou o průměru kolem 20 metrů, průměrem kmene 260 cm a obvodem 776 cm. Podle pověsti cestou kolem dubu prošel i Jan Žižka se svým vojskem a proto je někdy nazýván Žižkův dub. Lomanský dub II. je také dub letní a nachází se na cestě z Plas do Lomničky asi 200 metrů jihozápadně od dvora Lomany. Obvod boulovitého kmene dubu je 754 cm, koruna má šířku 16 m a výšku 22 m. V roce 2003 ve stáří asi 500 let dub uhynul. Zatím je ponechán a nebude kácen. Oba duby jsou chráněny již několik desetiletí pro svůj věk, vzrůst a první zmíněný i jako krajinná dominanta.

 

Přes dvůr Lomany vede kolem dubu II. CT Baroko II, k dubu I. je nutné na křižovatce u lomanského dvora odbočit na Dražeň.

 

GPS: Loc: 49°55'49.772"N, 13°19'48.883"E (první dub)

GPS:Loc: 49°55'40.698"N, 13°19'46.136"E (druhý dub)

Aktualizace: 21.03.2010

Milečská lípa je památný strom ve Milči u Nepomuku. Je to přibližně 420 let stará lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), která roste na návsi po levé straně u odbočky do Kozlovic. Vyrůstá před branou statku čp. 8 do výše 23 metrů. Obvod jejího kmene měří 510 cm. Je chráněna od roku 1976 pro svůj vzrůst a estetickou hodnotu.

 

Mileč leží na CT 2041. Památná lípa pak přímo na křižovatce, kde CT 2041 po silnici od Nepomuku odbočuje na Kozlovice doprava.

 

GPS: Loc: 49°28'7.796"N, 13°36'16.704"E

 

Aktualizace: 21.03.2010

Oselecká lípa je vznešný památný strom, který roste na kraji vsi Oselce jižně od Nepomuku. Tato lípa malolistá (Tilia cordata) je vysoká 21 m a podle měření z roku 1999 je obvod jejího kmene. Chráněna je od roku 1999 pro svůj vzrůst, estetickou hodnotu, připomínku historické události a jako součást památky.

 

Strom tvoří na lípu nezvykle štíhlou ale pravidelnou korunu, která stíní pod ní umístěnou lavičku v blízkosti sochy sv. Jana Nepomuckého patrona poutníků a cestovatelů. Lípa roste vlevo od silnice z Oselců na Chlumy, na cyklotrase 2246.

 

GPS: Loc: 49°45'34.49"N, 13°18'27.771"E

Aktualizace: 21.03.2010

Asi 18 metrů vysoká lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.) roste u silnice ve Skašově směrem na Měčín na soukromém pozemku. Podle měření z roku 2006, kdy byla vyhlášena památným stromem, má obvod kmene 470 cm. Jak je patrné při srovnání letního a zimího snímku, lípa byla odborně ošetřena řezem hlavních větví a nyní úspěšně zaceluje korunu.

 

Lípa roste asi 300 od křižovatky, kde se odbočuje na Měčín, při silnici 117. Nejbližší cyklotrasa má číslo 2186, ovšem ta Skašov objíždí lesem.

 

GPS: Loc: 49°30'25.743"N, 13°26'1.706"E

 

Aktualizace: 21.03.2010

Asi 20 metrů vysoký buk lesní (Fagus sylvatica L.) roste nedaleko hájovny asi 150 metrů od silnice ze Skašova do Letin. Podle měření z roku 2006, kdy byl vyhlášen památným stromem, má obvod kmene 410 cm. Buk roste na kraji lesa, jen pár metrů o  posledního sakšovského stavení. Je u něj tabulka poskytující zákkladní údaje o stromu s vyjímkou jeho odhadovaného stáří (já ho odhaduji tak na 250-300let).

 

K buku se dostanete  z křižovatky ve Skašově, pokud pojedete po silnici směrem na Letiny a u posledního domku po pravé straně odbočíte doleva k hájovně a pojedete stále k lesu. Tam, kdy domky i pěkná cesta končí, najdete památný buk. Nejbližší cyklotrasa má číslo 2186, ovšem ta Skašov objíždí lesem. 

 

GPS: Loc: 49°31'0.31"N, 13°25'48.416"E

Aktualizace: 21.03.2010

Smrk ztepilý (Picea abies) v lesní části Lány se nachází cca 750 m severozápadě od křižovatky silnic spojujících  Plzeň, Záluží a Ledce na naučné Sigmondově stezce (cca 20m od značené trasy). Ve výšce 2,5 m se rozděluje na tři přímé kmeny. Na vrcholu jedné z korun čarověník. Stáří odhadováno na 140 let, výška 38 m. Asi 140 let starý smrk, jehož kmen se ve výšce 2,5 rozděluje ve tři. Na vrcholu jedné z korun čarověník.

 

Přístup k Trojáku není jednoduchý. Doporučuji sledovat tasu Singmondovy naučné stezky. Pokud po ní pojedete od křížení se silnicí do Ledců směrem ke křížení se silnicí do Záluží, tak vězte, ze v místě, kde zahýbá o 90^o vlevo, musíte ještě asi 20m po cestě a pak hledejte vlevo na stromě dřevěnou směrovku k Trojáku. Od ní musíte ještě asi 50m po lesní pěšině kolo vést. Pokud budete mít štěstí, korunu trojáku s čarověníkem v jednom z vrcholů uvidíte už z cesty, protože okolní borovicový lesík ještě není příliš vysoký.

 

GPS: Loc: 49°47'43.661"N, 13°22'0.273"E

 

Aktualizace: 21.03.2010

Tři přibližně 400 let staré duby letní (Quercus robur) dosahují obvodu kmenů 643, 566 a 551 cm, koruny stromů pak dle měření z roku 2001 a 2002 dosahují do výšek 20,5; 27,5 a 27 m. Chráněny jsou od roku 2002 pro svůj věk, vzrůst a jako krajinná dominanta.

 

Duby pocházející z doby vlády rodu Stadionů. Rostou na louce mezi cestou a zahradou, v nadmořské výšce 480 m a najdete je v osadě Starý Dvůr u obce Kout na Šumavě. Rostou u rozcestí cyklostras 3 a 2014.

 

GPS: Loc: 49°24'30.032"N, 13°1'5.895"E

GPS: Loc: 49°24'35.778"N, 13°1'6.235"E

Aktualizace: 21.03.2010

Zhůřský křemelák je asi 400 let starý památný dub letní (Quercus robur). Podle měření z roku 1975 má obvod kmene 509cm a je vysoký 23m. Dub je chráněn od roku 1997 pro svůj vzrůst, věk a také pro estetickou hodnotu. Křemelák je dub letní (Quercus robur) na rozdíl od drnáku, což je dub zimní (Quercus petraea).

 

Zhůřský křemelák se nachází asi 30m od hlavní silnice procházející obcí Zhůř z Nepomuku do Plzně nedaleko rozpadajícího se statku čp. 132. Asi o 100m dál jsou nad rybníčkem ještě další dva krásné staré duby, které nepožívají památkové ochrany. V nedalekých Chocenicích najdete chocenický drnák.

 

GPS: Loc: 49°32'11.613"N, 13°31'7.273"E

Aktualizace: 21.03.2010

Kopec Zlín byl na počátku 20. století pkryt mozaikou hajních a keřových společenstev a ploch bez dřevin. Porosty byly protkány stezkami. Stávala tu výrovna, na stezkách se líčily nástrahy na škodnou. Území se dlouho využívalo jako bažantnice. Většinu součastného stromového porostu tvoří duby přibližně osmdesát let staré. Na Zlíně je zajímavé zejména bylinné patro, kde lze nalézt například rostliny jako bělozářka liliovitá, zimostrázek alpský, řimbaba chocholičnatá, zvonek broskvoňolistý a klubkatý, konvalinka vonná, hvozdík pyšný pravý, lilie zlatohlávek, pupava obecná, jaterník trojlaločný, jetel alpinský či růže galská. Zdejší koncentrace zvláště chráněných a vzácných teplomilných druhů rostlin nemá na Plzeňsku obdoby.

 

Přístup do rezervace je pouze po úvozové cestě od Lišic. U místní komunikace ze Snopoušov do Krasavců je informační tabule.

 

 

Aktualizace: 05.08.2009

Chejlava je národní přírodní rezervace uprostřed přírodního parku Buková hora - Chýlava severozápadně od Nepomuka. Představuje původní bukový porost s prastarými exempláři buků a suťovými lesy a hájovou květenou vyhlášená chráněná již od roku 1933. Roste zde například oměj vlčí (Aconitum vulparia) nebo lilie zlatohlávek (Lilium martagon).

 

Kolem rezervace vede zelená turistická značka po zpevněné cestě, lze na ni odbočit na křižovatce Na kole z CT 2148. Vstup do rezervace je zakázán.

 

Aktualizace: 04.08.2009

Zbytek zachovalé různověké doubravy v polesí Vysoká jihozápadně od obce Čižice na převážně jihovýchodně orientovaných svazích. Je zde pestrá hájová květena např. jaterník trojlaločný, bělozářka liliovitá, lilie zlatohlávek, jetel alpinský.

 

Přírodní památka je přístupná po červené turistické značce z Čižic do Předenic. Část této cesty je však na kole jen těžko sjízdná.

 

 

Aktualizace: 04.08.2009

Zbytek třetihorní čedičové sopky na levém svahu údolí říčky Třemošné představuje nejjižnější polohu třetihorních neovulkanitů v Českém masivu ležící na jižní periferii Doupovských hor, s nimiž má pravděpodobně společný zdroj magmatu. Příčina ojediněle erupce Příšovské homolky je zřejmě tektonická. Sopka vznikla na křížení velkého příčného zlomu, vedoucího od Všerub k Plzni, s pásmem zlomu tvořících osu plzeňské pánve. Erupci pravděpodobně způsobil styk vystupujícího magmatu se zvodnělými partiemi permokarbonu. Forma povrchové sopečné exploze je v Českém masivu ojedinělá. Výplň objektu tvoří komínové brekcie, tvořící někdejší jícen a sopouch, žíly čedičové horniny, které prorážejí komínovou brekcii a tvoří výplň Starých trhlin, a vrstvy sopečných popelů a tufů na obvodu tělesa. Chráněno již od roku 1933.

Nejblíže vede CT35 v Ledcích, odtud je nutné jet necelé 3 km do Příšova a zde odbočit doprava na Nevřeň. Asi 1,2 km od křižovatky v Příšově hledejte homolku po pravé straně na svahu u lesa.

Aktualizace: 04.08.2009

Příkrá skalnatá stráň přecházející postupně až do roviny východně od příměstské části Bukovec při pravém břehu Berounky navazující na severní straně na přírodní rezervaci Háj Cenný přirozený reliktní bor a smíšený lesní porost habrové doubravy s bohatou hájovou vegetací.Typické jsou tu  habrové háje, v nichž vedle habru obecného roste také dub zimní a letní, lípa srdčitá, javor klen, mléč a babyka, jeřáb břek a bříza  bílá. Stromy na podzim opadávají, les se prosvětlí, aby na jaře mohly v podrostu vykvést rostliny jako sasanka hajní a pryskyřníkovitá, konvalinka vonná, dymnivka dutá a bobovitá, jaterník trojlaločný, ostřice třeslicovitá (známá jako čalounická tráva) kopytník evropský a kokořík mnohokvětý a zákonem chráněná lilie zlatohlávek (kvete v červnu). V létě, kdy jsou koruny olistěny vykvétají stínomilné rostliny. Pro tyto acidofilní doubravy k nim patří jestřábník Lachenalův, bika hajní, brusnice borůvka a rozrazil lékařský. Pozoruhodnou rostlinou zdejších lesů je kyčelnice cibulkonosá, rozmnožující se pomocí pacibulek  vyrůstajících v paždí listů. Vede zde NS Zábělá. Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen. Smíšená habrová doubrava s hájovou vegetací, jako např. kyčelnicí cibulkonosou. Vede zde NS Zábělá.  Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen.

Aktualizace: 31.07.2009

Zdroj tzv. plzeňské lázeňské vody, dnes v areálu nemocnice v Kotíkovské ul. V bažinatém okolí bývalo mno­ho jiných pramenů, pokládaných za léčivé. O využití vod k léčebným účelům uvažoval už plzeňský lékař Bernard Říha (1740-1794). Z pod­nětu plzeňského purkmistra Martina Kopeckého byl pramen v r. 1833 podchycen a využíván pro pitné kúry, zčásti byla voda vedena potru­bím do nově zřízené budovy lázní (dnes Lochotínský pavilon) a vyu­žívána pro vanové koupele. Nad pramenem byla postavena kamenná kolonáda, zvaná templ. V r. 1883 byl pramen pojmenován Kopeckého po tehdejším plzeňském purkmistrovi. Podle současných plat­ných kritérií nejde o minerální vodu, i v minulosti se mohlo jednat spíše o přírodní léčivou vodu. Dnes voda naplňuje bazén pod prameništěm. Údajné léčivý lázeňský pramen, dříve vedený do Lochotínských lázní. Nyní pramen pojmenovaný po jednom z plzeňských purkmistrů napájí bazén pod prameništěm.

Aktualizace: 30.07.2009

Stráň nad Berounkou navazující na jižní straně straně na přírodní rezervaci Zábělá.Bohatá hájová vegetace v dubohabrové doubravě. Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen. Smíšená dobohabrová doubrava s hájovou vegetací.  Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen.

Aktualizace: 30.07.2009

Kruhový výhled z 25,7 m vysoké plošiny telekomunikační věže nad obcí Železný Újezd z místa položeného ve výšce 672 m n.m. K plošině je třeba vystoupat 137 schodů. Za dobré viditelnosti bývají vidět vrcholky Šumavy od Ostrého až po Boubín, Plzeň v údolí i jižní a střední hřeben Brd. Vyjimečně také Trojmezí,  Temelínské věže,  Český les s Přimdou, dále Dyleň u Mariánských Lázní, Vladař či Krušné Hory s Klínovcem. Pod rozhlednou stánek s občerstvením a prospekty města. Je zde též nástěnná mapa a stojan na kola. Aktualizace: 23.06.2009

Naučná stezka Blovickem pěšky i na kole je určena spíš méně zdatným cyklistům. Využít ji mohou i rodiny s dětmi. Okružní trasa má 25 kilometrů a je na ní sedm zastavení s informačními tabulemi věnujícími se především ochraně přírody a krajiny. Trasa  NS je vyznačena zlutočernými tabulkami  v barvách cyklistického značení. Za delší zastavení stojí Informační, naučné a odpočinkové centrum se sedmi tabulemi pod kostelem v Seči. Trasa NS částečně vede po značených cyklotrasách 2143 a 31. Můžete si ji projet sami podle naší mapky. Do Blovic se přitom dostanete na kole nejlépe po CT 31 podél Úslavy. Pokud máte menší děti a z Plzně by to na ně bylo příliš daleko, můžete do Blovic dojet vlakem nebo autem. Aktualizace: 05.05.2009

Kosí potok pramení v Českém Lese na svahu Dyleně (940 mnm), dotkne se Mariánských Lázní a pak se ponoří do hluboce zaříznutého údolí, které pak neopustí až do svého soutoku s Mží. Neporušená příroda, meandrující tok a romantické zříceniny mlýnů jsou oblíbeným cílem trampů, turistů a cykloturistů. Při dostatečném průtoku je také úsek od Michalových Hor k ústí využíván vodáky. V údolí a blízkém okolí je spousta zajímavostí - namátkou minerálky Il Sano a Čiperka, Lazurová hora se spoustou štol a zbytky hradu, bývalé horní město Michalovy Hory s jedinou hospodou v údolí, zámečky v Dolním Kramolíně a Kořeni, bojiště z třicetileté války u Třebele, Vlčí hora se zříceninou Volfštejna, několik památných stromů a mnoho dalších.

 

Aktualizace: 24.09.2008

V místě, kde dálková trasa brodem překonávala Berounku se rozkládala středověká vesnice s kostelem. První zmínka o kostele pochází z poloviny 14.století, ale podle archeologického průzkumu musí být mnohem starší, než se předpokládalo. To dokazují nově objevené románské stavební prvky. Poprvé byla vesnice zničena za husitských válek a v roce 1481 je zmiňována, jako pustá, kostel pobořen. V 16.století byl obnoven, další pohromu pak znamenala třicetiletá válka. Dobou největší slávy byl konec 17. století, kdy kostel sloužil jako farní pro okolní obce a ve zvonici byly umístěny dva zvony - jeden renesanční a jeden barokní. Pak následovala léta chátrání s občasným pokusem o záchranu. V roce 1881 byla dokonce navržena demolice, která se neuskutečnila jen pro odpor obyvatel okolních vsí. Do devadesátých let 20. století se zachovaly jen obvodové zdi. V roce 2000 rozhodlo zastupitelstvo obce Hlince o obnově kostela. V červnu 2002 se zde konala pouť ale slibně se rozvíjející aktivity přerušila povodeň v srpnu 2002, která zaplavila kostel a poničila zdivo. Za přispění Ministerstva kultury ČR a Plzeňského kraje se podařilo stavbu zajistit, vyčistit, zastřešit a v roce 2006 mohl být do věžičky zavěšen nový zvon. V plánu je zavedení elektřiny a obnova fasády.

Aktualizace: 24.09.2008

Severní Plzeňsko je přímo poseto pozůstatky průmyslové činnosti nedávné historie. Těžilo se tady zlato, byly zde proslavené sklárny, v době průmyslové revoluce se tu rozšířila těžba černého uhlí, kaolinu a také vitriolových břidlic.
Hromnické jezírko je právě takovým pozůstatkem, kdy se povrchovým způsobem vytěžené břidlice vodou se z nich louhoval polotovar pro výrobu kyseliny sírové. Ta se pak vyráběla na místě, později v chemické továrně firmy J.D.Starck v Kaznějově. Těžba probíhala až do roku 1893 a oprám po těžbě spolu s okolními haldami dokládají množství práce, která tady musela být vynaložena. Spodní část jámy je zaplavena výluhem z okolních hald, takže voda je načervenalá, silně kyselá a chybí v ní jakékoliv známky života.

Aktualizace: 24.09.2008

Rabštejn nad Střelou je považovaný za nejmenší městečko v Čechách. Ať už je to pravda, či nikoliv, určitě stojí za to se sem vydat. Na ostrohu, obtékaném Střelou ze tří stran najdete na zbytcích původního hradu barokní zámek a bývalý klášter s kostelem - bohužel momentálně nepřístupné. Dále jsou zde zachovalé městské domy, starý židovsky hřbitov, goticky most přes řeku druhý nejstarší u nás, nádherné a zatím nedotčené údolí Střely... V městečku a blízkém okolí jsou vyznačeny dvě naučné stezky, po kterých můžete navštívit, ovšem jen pěšky, většinu místních zajímavostí. Mimo jiné i bývalé lomy na břidlici, roubený mlýn U Lišáka nebo linii opevnění z třicátých let dvacátého století. Po delším okruhu dojdete k vyhlídce U kříže, odkud je určitě nejkrásnější pohled na městečko.

 

Aktualizace: 24.09.2008

Hájovna Třebekov je osamělé stavení ztracené v lesích severovýchodně od Plzně. Malebná roubenka byla postavena na panství plasského kláštera kolem roku 1760. Jižním směrem v údolí potůčku Bělidlo se již ve středověku rozkládal klášterní hospodářský dvůr, podle některých údajů snad i menší vesnice. Ta však zatím nebyla lokalizována. Toto místo bývá na starších mapách mylně označeno jako pozůstatky hradu Železnice. V hájovně se roku 1815 narodil F. A. Heber, zajímavá postava z počátků mapování českých hradů, předchůdce Augusta Sedláčka. Vyučil se v obchodě a měl kupecký krám ve Zbiroze, ale později se začal věnovat svému celoživotnímu poslání. Snažil se zaznamenat všechny hrady, zámky a tvrze v Čechách, navštívil jich osobně a popsal, na tehdejší dobu, neuvěřitelné množství - 586 a některá jeho svědectví mají pro nás nenahraditelnou dokumentární hodnotu. Zemřel příliš brzy, nad rozpracovaným sedmým svazkem, v roce 1849.

 

Aktualizace: 24.09.2008

Když byla v roce 1870 udělena koncese na stavbu Plzeňsko-Březenské dráhy, nikdo možná ani netušil, jaký problém tady projektantům připraví jeden nepatrný potůček. Jde o Rybnický potok, který zde vytváří hluboce zaříznuté údolí a jen necelých 100 metrů dál se vlévá do Kaznějovského potoka. Přemostění bylo provedeno dvěma kamennými oblouky z obou konců, střed tvoří příhradová konstrukce. Celková délka mostu je 157,5 m, výška 41 m. Protože původní příhradový nosník pravděpodobně nestačil narůstajícímu provozu, bylo nutné v roce 1906, to znamená po 34 letech provozu, přistoupit jeho výměně. Stavba potřebného lešení tesařským způsobem trvala téměř jeden rok, zato vlastní výměna byla provedena během 7,5 dne! V současné době je viadukt zarostlý lesem, takže jeho impozantní výšku nelze bohužel příliš obdivovat. Při plánování návštěvy bych doporučil zvážit, zda chcete vidět viadukt zespoda a nebo v úrovni kolejí. Slézání stráně s bicyklem, ať už nahoru, či dolů, je totiž téměř nemožné.

 

Aktualizace: 24.09.2008

Jeden z prvních renesančních zámků v Čechách nechal postavit na místě bývalé tvrze Florián Gryspek z Gryspachu, oblíbenec císaře Ferdinanda I, v letech 1541 - 1563. Zároveň se zámkem bylo zřízeno moderní opevnění bastionového typu, z velké části zachované do dnešní doby. Pro účast Gryspeků na stavovském povstání bylo, po jeho porážce, panství císařem zabaveno a věnováno plasskému klášteru. Tím ztratil zámek funkci rezidence a dál sloužil jen jako obydlí správce, škola, sýpka a podobně. Nebyl nikdy přestavován a proto si zachoval původní podobu do dnešních dnů. V roce 1873 došlo k demolici věže a poškození arkád na nadvoří, největší škody ovšem způsobil požár v roce 1912, který zničil střechy, a stropy v patře. Naštěstí došlo alespoň k provizornímu zastřešení a částečné opravě stropů.

 

Aktualizace: 24.09.2008

Vyhlídková věž kostela na Křížovém vrchu mezi Stodem a Dobřany po rekonstrukci z roku 2004 umožňuje krásný výhled do okolí. Aktualizace: 09.07.2008

Výhled z plošiny telekomunikační věže ve výšce 23,2m nedaleko vrcholu Sylván (414m n.m.). Zpřístupněno od 1.6.2003. Jediné vyhlídkové místo v Plzni, které umožňuje vidět i severní obzor. Za dobré viditelnosti bývají vidět vrcholky hor v Německu (Velký Javor, Hohen-Bogen) i stožár telekomunikačního vysílače Krašov. Pod rozhlednou stánek s občerstvením a prospekty města. Je zde též nástěnná mapa a stojan na kola s možností uzamknutí FABkou. Provozuje Gymnázium Františka Křižíka v Plzni. Aktualizace: 20.06.2008

První železnice v západních Čechách vedla z bavorského Furth in Waldu přes Plzeň na Prahu. Vystavěla ji v letech 1860 - 1862 soukromá společnost, která také vybudovala krátkou odbočku z Chrástu u Plzně do Stupna k radnickému uhelnému revíru. K překonání údolí říčky Klabavy inženýři navrhli 190 metrů dlouhý viadukt o výšce 38 metrů. Jeho vybudování však trvalo déle než stavba vlastní trati a tak ještě rok po jejím zprovoznění vlaky údolí provizorně překonávaly po ohromném dřevěném lešení. Lešení zároveň sloužilo pro stavbu dvou kamenným podpěr a tří ocelových polí Schifkornova typu, dodaných sobotínskými železárnami. Viadukt byl definitivně dokončen v říjnu 1863. Stavebně je připraven pro nesení dvou kolejí, které však nebylo nikdy  potřeba.Protože se šroubované nosníky Schifkornova typu neosvědčily, již v roce 1892  došlo k jejich výměně za spolehlivou nýtovanou konstrukci. Nová konstrukce byla smontována na poli za mostem a pak vytažena lokomotivou nad starou konstrukci, kterou dělníci rychle odstranili. Při spouštění nové konstrukce na pilíře došlo vinou spěchu k nehodě, při které zahynuli čtyři dělníci a několik jich bylo těžce zraněno. Tragickou událost připomíná pamětní deska umístěná na chrásteckém konci mostu. Cyklisté si mohou prohlédnout viadukt od silnice Smědčice – Chrást po níž vede cyklotrasa č. 2153.

Aktualizace: 28.08.2007

Jeden z nejvýznamnější klášterů na Plzeňsku. Založen v letech 1202-1210 blahoslaveným Hroznatou jako klášter premonstrátek. Za Karla IV patřilo klášteru 56 obcí a tři města. Na základě reforem Josefa II. byl klášter 22. března 1782 zrušen. Po roce 1878 zde řádové sestry otevřely internátní školu pro výchovu dívek z bohatých rodin. Po různých majetkových změnách se klášter dostal roku 2002 do majetku obce, zahrady nyní patří Biskupství plzeňskému.

 

Aktualizace: 27.08.2007

Nedaleko od populární Studánky lásky v údolí říčky Hadovky najdeme pěkný příklad stavitelského mistrovství našich předků. Lokálka z Pňovan do Bezdružic zde překonává Hadovku malým kamenným viaduktem. Mostní otvor má rozpětí 10 metrů, celková délka mostu je 15 metrů a výška nad říčkou 8 metrů. Viadukt je pěknou ukázkou práce kamenických mistrů z Itálie a Švýcarska, kteří se na budování lokálky podíleli. Bez větší opravy více jak sto let poctivě slouží a vyhovuje dvounásobně vyšším rychlostem a těžšímu provozu než v dobách jeho vzniku. Citlivě také zapadá do romantického přírodního okolí. Největší zajímavost viaduktu si můžeme prohlédnout u jeho paty. Jedná se o vodní jímku pro napájení parních lokomotiv, níže vede na násep potřebné potrubí. Parní lokomotivy musely být vybaveny zvláštním vodotažným zařízením poháněným párou. Naposledy zde čerpaly vodu ještě v roce 1969. Bližší informace o viaduktu najdete na informační tabuli naučné stezky, odpočinek zemdlelým cyklistům poskytne altánek u studánky.

 

 

 

Aktualizace: 22.08.2007

Most přes údolí Mže u Nového Dvora (Pňovan) je impozantní památkou budování železniční sítě u nás. Leží na lokální železniční trati Pňovany – Bezdružice jejíž koleje převádí přes hluboké údolí řeky Mže, dnes částečně zaplavené  vodami Hracholuské přehrady.  Projekt mostu vypracovali inženýři na podzim roku 1897, o dva roky se začalo stavět a 6. června 1901 po něm projel první vlak. Tři hlavní pole mostu s parabolickou ocelovou konstrukcí mají po 55 metrech délky, na jejich výrobě se podílely mostárny Pražské akciové strojírny (Rustonka) a plzeňské Škodovky. Na obou koncích most ještě pokračuje kamennými oblouky, dva středové kamenné pilíře jsou vysoké i se základy 44 metrů. Kamenické práce při stavbě prováděli především najatí specialisté z Itálie. Celková délka mostu je 210 metrů, jeho výška nad původní hladinou řeky byla 47 metrů, dnes je kvůli vzdutí vody asi o 10 metrů nižší. Fotogenická stavba často slouží zahraničním filmařům pro natáčení akčních snímků. Do blízkosti mostu přivede cykloturisty  na jižní straně jezera cyklotrasa č.37, na severní straně cyklotrasa č. 2214, která také poskytuje nejlepší výhled na stavbu.   

 

 

Aktualizace: 20.08.2007

Patří mezi nejstarší stavby ve městě, dodnes zachován v původní raně gotické podobě. Kaple sv. Barbory (památka UNESCO) vyzdobena freskami z doby kolem r. 1460. Nové barokní západní průčelí od J. Augustona. V křížové chodbě kláštera stálá expozice gotické a barokní plastiky Diecézního muzea v Plzni. Raně gotický kostel a klášter s gotickými a barokními plastikami Diecézního muzea.

Aktualizace: 19.08.2007

Založena spolu s Novou Plzní, dominanta dnešního města. Stavba chrámu  sv. Bartoloměje po r. 1295, dokončení v počátkem 16. století. Na hlavním oltáři opuková socha plzeňská madona z r. 1390, jedna z nejhodnotnějších soch tzv. „krásného stylu“ českých madon (replika na vrcholu morového sloupu ze 17. stol.). Šternberská kaple z 1. pol. 16. stol. s visutým svorníkem. V r. 1993 zřídil papež Jan Pavel II. v Plzni biskupství a chrám sv. Bartoloměje se stal katedrálou. Věž chrámu sv. Bartoloměje – přístupná veřejnosti. Gotická katedrála, dominanta  Plzně. Věž přístupná veřejnosti.

Aktualizace: 19.08.2007

Klášter vystaven J. Augustonem v letech 1711 – 1714. Kostel sv. Anny – přistavěn ke klášteru podle návrhu J. Augustona (jedno z jeho nejvýznamnějších děl). Propůjčen pravoslavné církvi. Barokní kostel postavený J. Augustonem.

Aktualizace: 19.08.2007

Kostel a k němu přiléhající klášter postavili dominikáni v r. 1913 podle návrhu architekta A. Möllera. Dominikánský kostel s klášterem.

Aktualizace: 19.08.2007

Postaven v pseudorománském slohu podle návrhu architektů J. Svobody a F. Stalmachera v letech 1911 – 1912. Jeho dvě věže měří 63 m. Pseudorománský kostel se dvěmi věžemi.

Aktualizace: 19.08.2007

Patří mezi nejstarší stavby v Čechách. V r. 992 při návratu z Říma pražský biskup sv. Voj­těch přivedl s sebou 12 mnichů benediktinů, a než pro ně defi­nitivně vystavěl klášter v Břev­nově, usadil je nad soutokem Mže a Úslavy, kde byl pro ně postaven kostelík a malý kláš­ter zasvěcený P. Marii, na­zvaný Kostelec. Dnešní koste­lík tvoří téměř čtvercová loď s rovným stropem a krátkým gotickým presbyteriem a drobná, zevně půlkruhová apsida.Dnešní podobu kostel dostal podle různých staveb­ních známek kolem r. 1300, postupně byl přestavován. Ko­lem kostela je hřbitov, mimo jiné s náhrobkem rodiny Trejbalovy, který navrhl Kamil Gilbert. Nedaleko kostela vede mezinárodní cyklotrasa č. 3 z Prahy do Plzně a Regensburgu.

Aktualizace: 19.08.2007

Gotický kostel z let 1406 – 1410. Kolem kostela hřbitov od r. 1414. Naposledy upravován v r. 1966. Pohřbeni zde J. K. Tyl, J. F. Smetana, J. V. Sedláček, E. Škoda. ▪ Gothic church with renowned cemetery with graves of famous Pilsen personalities (f.e. Emil Skoda). ▪ Gotický kostel se hřbitovem s hroby slavných plzeňských osobností (např. Emil Skoda). Pod kostelem vede cyklotrasa č. 31 po cyklostezce podél řeky.

Aktualizace: 19.08.2007

Naproti hradu přes údolí Litického potoka stojí zdaleka viditelný kostel sv. Petra a Pavla na místě bývalé svatyně. Postaven kolem r. 1420 litickými pány. Kostel je jednolodní, v západním průčelí stojí hranolová věž. Již zvenku zaujme severní vstupní portál do lodi. Uvnitř kostela portálový sloupový oltář od D. Altmanna z Eydenburku z roku 1600, s bohatou figurální výzdobou a obrazem sv. Petra a Pavla údajně z roku 1724. Kazatelna je raně barokní dílo V. Ribera z roku 1665. Vedle kostela je budova fary. Na schodišti vidíme barokní malbu Ukřižovaného. Před farou stojí socha Immaculaty z doby kolem roku 1800. Kostel v Liticích se zdobeným portátem.

Aktualizace: 19.08.2007

Bývalý farní kostel osady Malice, v jejímž katastru byla Plzeň postavena. Do r. 1322 byl i farním kostelem nově založeného města. Několikrát přestavěn. Stávající klenby z r. 1590. Při bombardování v r. 1944 silně poškozen. Naposledy upravován v r. 1992.  Kostelík na Roudné.

Aktualizace: 19.08.2007

Dnešní podobu získal  po barokní přestavbě kaple,  která stála od 17. století v údolní nivě řeky Radbuzy a u které si postavil městský lékař a primátor Pavel Helffer z Helfferstreu svou předměstskou usedlost. Kapli nechal zvětšit v roce 1746 stavitelem Matějem Ondřejem Kondelem a malbami vyzdobit nejlepším plzeňským malířem a freskařem Františkem Juliem Luxem. Na konci 18. století usedlost s kostelíkem koupila proslulá zvonařská rodina Pernerů. Ta dala kostelík znovu rozšířit v roce 1806 stavitelem Antonínem Barthem a pod kostelem si zřídila rodinnou hrobku. Od doby, kdy se Pernerové po asi sto letech z Plzně odstěhovali, kostelík upadal. V současné době probíhá postupná rekonstrukce budovy včetně interiéru zahrnující restaurování velmi kvalitního barokního vybavení včetně jediných dochovaných varhan z dílny slavného plzeňského varhanáře Jana Leopolda Rausche z přelomu 18. a 19. století a rokokového oltáře. Nedaleko kostelíka vede cyklostezka č. 31 po cyklostezce podél řeky. Aktualizace: 19.08.2007

Chráněné stromořadí 278 listnatých stromů, nejstarší 200 let. Vyměřena a v roce 1893 vysázena spolkem „Jednota pro zakládání sadů a okrašlování města Plzně a jeho okolí“ v širokém údolí řeky Mže přes lochotínské louky. Alej o délce cca 1070 m směřuje od Kalikovského mlýnu k Lochotínskému parku. Určené ochranné pásmo 10 m od paty kmene každého stromu. Alej Kilometrovka v Plzni je tvořená převážně jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) - 43 ks, lípou srdčitou (Tilia cordata) a velkolistou (T. platyphyllos) - 45 ks, olší lepkavou (Alnus glutinosa) - 46 ks a dalšími dřevinami. Nejmohutnější exempláře rychle rostoucího topolu černého (Populus nigra) - 23 ks. V současné době alej obsahuje cca 211 stromů a tvoří nejvýznamnější stromořadí na území Plzně.

 

Kilometrovkou se na kole dobře dostanete k ZOO nebo k přírodní památce Kopeckého pramen v areálu nemocnice Primaved.

 

GPS: Loc: 49°45'1.435"N, 13°21'49.931"E (u Kalikovského mlýna)

Aktualizace: 18.08.2007

Okruh 5 km, 19 zastávek v PR Zábělá s významnou hájovou květenou. Naučná stezka z Bukovce v okolí Berounky včetně hradiště na Holém vrchu. Pro návštěvu je nejvhodnější duben a květen. 5 km dlouhá okružní trasa s 19 zastávkami v prostoru PR Zábělá. Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen.

Aktualizace: 18.08.2007

Skalní útvary na levém břehu řeky Mže (skalní okna, kulisy, římsy vzniklé zvětráváním v sedimentech plzeňského karbonu). Ve skalním defilé zahrnutém do chráněného území jsou odkryty sedimenty kladenského a týneckého souvrství středočeského karbonu, včetně jejich styku. Všechny povrchové tvary na území PP vznikly modelací povrchu proudící vodou v různé podobě, od dešťového ronu až k přímé erozi vodních toků. Morfologicky jsou pozoruhodné typově velmi rozrůzněné formy zvětrávání. Na skále postaven v 19. stol. romantický zámeček, dnes sídlo soukromé uměleckoprůmyslové školy. Pískovcová skála s různými formami tvarů vzniklých zvětráváním.

Aktualizace: 18.08.2007

Ochrana zbytku borové doubravy se skupinou dvěstěletých dubů. Z entomologického pohledu je možno toto území označit za jedno z nejkvalitnějších plzeňských biocenter, neboť se zde nachází vzácné druhy hmyzu, které jsou vázány na přestárlé listnaté porosty, zvláště vzácným druhem je např. tesařík Acimerus schaefferi. Na dně údolí bývalo rašeliniště, ale dnes je vysušeno. Území zasahuje i částečně na rovinu nad svahem, kde jsou četné skalní výchozy. Na jednom z nich je zajímavý geomorfologický útvar tzv. pupek - pískovcová konkrece uprostřed s dutinou, která vystupuje ze skály. Zbytek doubravy se skupinou dvěstěletých dubů. Výskyt  vzácného hmyzu, např. tesaříka (Acimerus schaefferi).

 

Aktualizace: 18.08.2007

Skalní pyramida ve svahu nad Chotíkovským potokem s viditelnými sedimenty plzeňského karbonu. Pískovcová skála s viditelnými sedimenty plzeňského karbonu.

Aktualizace: 18.08.2007

Příkrý spilitový svah nad Berounkou v  polesí Háj. Díky své jihozápadní orientaci je zde rozšířena  teplomilná květena např. hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum) krvavec menší (sanguisorba minor) atp. Chráněné území na skále se spoustou teplomilných rostlin.

 

 

Aktualizace: 18.08.2007

Tvoří ji významné rašeliniště v údolní potoční nivě se zachovanými společenstvy rašelinné flóry a fauny a zbytkem přirozené slatinné louky s výskytem vzácných druhů rostlin. Zjištěno celkem 165 druhů vyšších rostlin. Z ochranářsky důležitých druhů stojí za zmínku např. prha arnica (Arnica montana), kosatec sibiřský (Iris sibirica), ostřice přeslicovitá (Carex brizoides), Carex lasiocarpa, rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), Dryopteris thelypteris, jalovec (Juniperus communis), Lycopodium innundatum, Menyanthes trifoliata, Pulicaria vulgaris, Radiola linoides, Rhynchospora alba, Galix repens ssp., sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), klikva bahenní (Oxycoccus quadripetalus) z vodních druhů byly pozorovány rdest vzplývavý (Potamogeton natans), Callitriche palustris a bublinatka jižní (Utricularis cf. neglecta). Rašeliniště v údolní potoční nivě se zachovanými společenstvy rašelinné flóry a fauny např. kosatcem sibiřským (Iris sibirica) viz foto, vlochyní bahenní (Vaccinium uliginosum).

Aktualizace: 18.08.2007

Protáhlá a úzká údolní niva podél Boleveckého potoka se v minu­losti užívala jako louka jménem Petrovská. Pro typ zemědělského hos­podaření, uplatňovaný po r. 1945, ztratila význam kvůli nevelké vý­měře, odlehlosti a nutnosti údržby odvodňovacích zařízení. Postupně se tu opět vytváří přirozená mokřadní a lužní společenstva, která jsou botanicky velmi zajímavá. Jsou tu zastoupena společenstva rákosin a vysokých ostřic, fragmenty přechodových rašelinišť, vlhkých luk, bažinných olšin a lužních olšin. Z dřevin převažují olše, vrby a střemcha, z bylin se vyskytují karbinec evropský, tužebník jilmo­vý, krvavec toten (Sanguisorba officinalis), vrbina obecná, blatouch bahenní, kyprej vrbice, prstnatec májový, kosatec sibiřský, kapraď hřebenitá, ocún, přeslička, skřípina aj. Území chráněné  pro typický charakter rozmanité vegetace zahrnující  původními stanovišti místní bolevecké odrůdy borovice lesní a pro geomorfologické zajímavostmi . Údajně nejmocnější (až 5 m) známé vrstvy rašeliny na Plzeňsku. Zastávka Sigmondovy NS. Chráněná niva u Boleveckého potoka s mokřadními rostlinami.

Aktualizace: 18.08.2007

Okruh 7 km, 15 zastávek. Zahrnuje zajímavosti rekreační oblasti Bolevecké rybníky. Mimo jiné přírodní rezervace Petrovka (přirozená mokřadní a lužní společenstva, Petrovská díra, Petrovský pramen), smrk troják (chráněná přírodní památka, 140 let), křížové kameny, Sigmondovy pokusné plochy, Kolomazná pec, PR Kamenný rybník, Šídlovský rybník. Pojmenována po Josefu Sigmondovi(1868-1956) – plzeňském městském lesním radovi a profesorovi pražské lesnické fakulty. 7 km dlouhá okružní trasa s 15 zastávkami v oblasti Boleveckých rybníků. Pojmenována po Josefu Sigmondovi(1868-1956) profesorovi pražské lesnické fakulty.

Aktualizace: 18.08.2007

Kolomazné (správně dehtářské) pece byly v minulosti poměrně rozšířeným důmyslným zařízením na výrobu všestranně užitečných produktů. Principem výroby byla suchá destilace dřeva, neboli působení postupně vzrůstající teploty na dřevo a pryskyřici za malého přístupu vzduchu. Původně jednoduchý postup zaměřený na získání dehtu se během staletí vyvinul v technologii, kte­rá obohatila výrobu o další produkty, jako byl terpentýnový olej, kala­funa, bednářská a ševcovská smůla. Dehet zůstal hlavním výrobkem, konečnými produkty byly kolomaz a menší množství dřevěného uhlí. Kolomaz se připravovala dodatečným mísením posledního tekutého produktu destilace s práškovým plnidlem (mastek, sádra), aby pro mazání kol nebyla příliš tekutá. Pece stávaly obvykle na okrajích větších les­ních celků. Zdejší pec pochází asi z poloviny 18. stol. a je patrně nej­více zachovalým pozů­statkem svého druhu v České republice. V r. 1820 bylo v plzeňských lesích osm pecí. S rozvojem průmyslové výroby dehtu v druhé polovině 19. stol. tradiční výroba zcela zanikla. Pece mívaly dva pláště s meziprostorem. U zdejší pece se zachovala část vnějšího pláště. Zastávka Sigmondovy naučné stezky.

Aktualizace: 17.08.2007

Z roku 1913 projektoval vrchní městský inženýr V. Mencl. Stavba, která je zřejmě posledním kamenným mostem v Čechách, je široká 15 metrů a dlouhá 60 metrů. Do vozovky byly zapuštěny kolejnice, ale tramvaj přes most nikdy nejezdila a tak byly kolejnice v roce 1934 vytrhány. Na obou koncích mostu stojí na krakorcích domky pro výběrčí mýta, které se za využití mostu platilo až do roku 1925.  Most byl několikrát překřtěn - po roce 1918 se jmenoval Wilsonův, v roce 1939 Karla IV. a v roce 1941 to byl most Vítězství. Po druhé světové válce nesl Stalinovo jméno. Pravděpodobně poslední  kamenný most postavený v Čechách, 15 m široký, 60 m dlouhý, z r. 1913.

Aktualizace: 17.08.2007

Byl projektován v roce 1915. Konstrukce mostu byla na svoji dobu velice pokroková, neboť ze železobetonu byla nejen mostovka, ale i vlastní obloukové trámy. Stavební práce dokončeny o tři roky později.. Po mostě, dlouhém 133,7 metrů a širokém 6,4 metru, mohla veřejnost až po kolaudaci v roce 1922. V roce 1988 rekonstruován. Ve své době pokroková  konstrukce  s železobetonovou mostovkou  i obloukovými trámy. Dokončen 1918.

 

Aktualizace: 17.08.2007

Na 9 km dlouhé stezce jsou 12 tabulemi popsány zajímavosti přírodního parku Horní Berounka. Stezka vede z Bílé Hory přes Čertův mlýn, Malochovu skalku a Druztovou až na zříceninu hradu Věžka. Pojmenována po botanikovi Františku Malochovi (1862-1940). Od roku 1925 do své smrti žil v Plzni. Roku 1913 vydal knihu „Květena v Plzeňsku“ dodnes považovanou za jedno ze stěžejních děl pojednávající o rostlinstvu širšího Plzeňska. Na knize pracoval 17 let na území od Černošína na západě po Brdy na východě a od Vladaře na severu až po Švihov na jihu. Poté působil též na Domažlicku, Klatovsku, Kralovicku, Sušicku a na Šumavě. Do herbářů nasbíral přes 25 000 rostlin. Podrobně zpracoval většinu dnes chráněných území, např. Kamenný rybník, Háj, Malochovu skalku, Zábělou. 9 km dlouhá cesta se 12 zastávkami vede z Bílé hory kolem Berounky až na zříceninu hradu Věžka.

 

Aktualizace: 17.08.2007

Překlenuje údolí řeky Radbuzy mezi Plzní a Radobyčicemi, byl postaven v letech 1932-33. Stavba, dlouhá 78,8 metru, je dílem plzeňské Škodovky a prvním celosvařovaným obloukovým mostem na světě, který sloužil na veřejné komunikaci. Jeho autorem je dr. Ing. František Faltus. Špatně udržovaný most musel být v roce 1986 zčásti uzavřen a na počátku devadesátých let minulého století podstatně rekonstruován. Z původního mostu tak zbyl jen ocelový oblouk, nad kterým byla vybudována nová konstrukce, tvarem i rozměry zcela odlišná od původní. První celosvařovaný obloukový most na veřejné komunikaci postavený v letech 1932-33.

Aktualizace: 17.08.2007

Vyhlídková plošina nad prudkým svahem na jihovýchodní straně města. Možnost posezení s výhledem. Působivé zejména při západu slunce. Kolem vede cyklotrasa č. 2151. Aktualizace: 07.08.2007

Výhled z ochozu nejvyšší kostelní věže ve střední Evropě z  výšky 62m. Nutno vyšlapat 301 schodů.Za pěkného počasí bývají vidět vrcholky 72km vzdálené Šumavy. Krásný výhled na historické centrum Plzně s pravoúhlým uspořádáním ulic. Ochoz nyní chráněn mříží. Aktualizace: 04.08.2007

Na terase možno posedět a prohlédnout si malované panorama výhledu přes Plzeň na západ. Za dobré viditelnosti bývá vidět např. Šumavský vrchol Ostrý a Přimda. Zvlášť působivé při západu slunce. Polní cestou u terasy lze sjet do Božkova.

Níže si můžete prohlédnout vyhlídkový panoramatický pohled na Plzeň.

Aktualizace: 03.08.2007

Na temeni Krkavce (504m n.m.) Kostincova chata a Simlova rozhledna. Druhý nejvyšší vrch v okolí Plzně s 16 m vysokou rozhlednou. Aktualizace: 02.08.2007

Představuje cca osmihektarový příkrý svah v údolí řeky Úslavy pod místem zvaným Hůrka. V černošedých jílovitých břidlicích a slídnatých pískovcích středního ordoviku lze nalézt  zkameněliny dobrotivského souvrství, mezi něž patří trilobiti, ale i různé druhy ramenonožců, ostnokožci atp. Chráněné území se zkamenělinami.

Aktualizace: 01.08.2007