Na úvodní stránku
mail

plzenskonakole.cz

Informační portál pro ty, co chtějí objevovat Plzeň a její okolí ze sedla svého kola. Tipy na cyklovýlety, užitečné rady a aktuální informace o komunikacích pro cyklisty

Na kole se stromečkem a ...

article

Letošní Vánoce si Bohouš s borovičkou, kterou vezl na kole, opravdu užil...

K Vánocům patří pohoda, k Silvestru veselí. U nás na webu samozřejmě s kolem. To, co vám teď nabízím, se váže k obojímu. Vánoční příběh pro silvestrovské veselí. Přistál mi nečekaně v mejlu jako odezva na rozesílku mé cyklistické PéeFky. O ten se s vámi musím podělit. Věřím, že se i vy budete dobře bavit...

Autor: Bohouš SKALA (text&foto), cykloRADKA (text), Vláďa KASNER (foto), Aktualizace: 29.12.2021
Vstoupit do diskuse (0)

testBohouš je kamarád cyklista. Než si pořídil rodinu, jezdil s námi na výlety o víkendech. Mnohé jsme spolu zažili a nebylo to vždy veselé. Teď jezdí na kole vlastně jen do práce a zpět. Protože to má z Doubravky na Borská pole přes celé město, sem tam něco vyřídí či nakoupí cestou. Tradiční předvánoční nákup se letos změnil v pěknou grotesku. Ale přečtěte si to sami:

 

*****

 

Teď už jezdím na kole jen do práce a na nákupy - např. tradičně již asi 11 let na něm vozím vánoční stromeček (letos pokořena výška 2 metry s huňatou a - bohužel i prohnutou - borovičkou) - to byla pro mě výzva. :-)

 

testKupoval jsem jej s předstihem asi 10 dní u Alberta u Stavebních strojů. Hrdě jsem odmítl prodavačovu nabídku na zabalení stromku do pytloviny i frézování kmene na menší průměr. Se stromkem v levé ruce, navoleným „večerníčkem" na levém řídítku (čekala mě Rokycanská - směrem nahoru) - jsem odšlapal do tmy. Lépe řečeno - chtěl odšlapat. Borovička se však jednou větví zachytila ve stojanu na kola a efektně mě vzápětí přizemnila. To vzbudilo pěkný ohlas u lidí, kteří si pro stromek přijeli „zbaběle" autem a dychtivě pozorovali, co s tím teď já a na kole budu dělat. Pro druhý pokus o odjezd jsem se odklidil dost daleko všech překážek - stojanu, koše na odpadky, nákupních vozíků i lidí, které jsem už nechtěl podruhé pobavit.

 

Na mostě přes Úslavu jsem se málem nevyhnul dvěma maminkám s kočárkem. Chodník je tam sice široký dost, ale dva kočárky vedle sebe, kolo a dvoumetrová borovička přidržovaná rukou napříč na nosiči - to hrozilo zachycením o kamion a následnou nedobrovolnou cestou po D5 do Prahy. Vědom si toho, že na dálnici se na kole nesmí, jsem na ně už z dálky raději volal (na zvonek jsem jednou rukou nedosáhl) a prosil je o seřazení, abych nemusel s nákladem zastavovat a znovu předvádět veselý rozjezd. Bez další nehody jsem pak už dojel až domů před vrátka a s pocitem „dobře odvedené práce" se nadechl tak těžce dovezené lesní vůně.

 

Že je borovička prohnutá, to jsem bohužel zjistil až ráno na Štědrý den, když jsem ji stavěl. Ladné, oblé křivky borovičky ocenila zejména má žena. Srovnal jsem to dvěma Captain Morgany. Prvním se srovnala žena, druhým pak už (bohužel pouze dočasně a jen v jejím pohledu) i borovička. :-)

 

testTo, že ji neudrží vlivem průhybu stojánek, jsem pak oceňoval celé dopoledne i já. Stromek jsem nejprve zkoušel vyvážit ve stojánku „protisklonem". To se mi nakonec podařilo. Nepodařilo se mi však následně stromek natočit „rovnou stranou" do obýváku. I když jsem stromkem točil kolem dokola tolikrát, že by se to rovnalo počtu otáček Zeměkoule od doby, co vystydla po Velkém třesku. Má drahá žena totiž zatím zmetabolizovala oba Morgany a její oko bylo neúprosně kritické. Nakonec jsem ji přivázal dvěma provazy k radiátoru (borovičku, pozn. autor). Takže děti začaly stromku říkat „Krašov". (Myslím vysílač, na výletě jsem jim totiž kdysi ukazoval kotevní lana). :-)

 

Podobnost s Krašovem je i v tom, že jak děti večer hledaly pod stromečkem dárky, tak samozřejmě za jeden provaz porazily celý stromeček. Naštěstí tam letos nebyly ani svíčky, ani prskavky. Jediné, co trochu prsklo, byla vytržená zásuvka ze zdi, do které byla zapojena elektrická LED světélka. Následně vypnul chránič, prskání ihned ustalo a dům se ponořil do štědrovečerní tmy. Mobil dál neohroženě hrál Štědrý večer nastal... Vzápětí však začala „prskat" moje drahá a do této slavnostní chvilky velice tolerantní polovička.

Chránič jsem zapnul v podstatě ihned, zásuvku zasádroval zpátky během dalších 20 minut, ovšem moji milovanou jsem konejšil i s pomocí dalších Morganů skoro stejně tak dlouho, jako u Krašova v srpnu r. 1968 opravovali invazním tankem přetržené kotevní lano.

 

Byl to hezký, dynamický Štědrý večer. Budu na něj rád vzpomínat!

 

*****

 

Když jsem Bohoušovo vyprávění četla, vzpomněla jsem si na dva své mimořádné náklady, které jsem si odvážela na kole. Ten první byl stolitrový sud na dešťovou vodu, který jsem se jala po nákupu naložit a odvézt od OBI v plzeňské Sukově ulici na nosiči svého kola. Kdo někdy připevňoval něco většího na nosič, ví, že v jedné osobě se to dělá dost špatně. Požádala jsem tedy o pomoc s naložením u pokladny při placení. Paní pokladní mi dala obratem k ruce dva chlapíky, i když jsem vysvětlovala, že by mi stačil jeden. Nechtějte vědět, jak se tvářili, když zjistili, že ten sud chci naložit na své městské kolo. Měla jsem to rozmyšlené. Pánové ale očividně nevěděli, jak do toho. Tak jsem raději toho jednoho požádala, aby kolo pořádně držel za řídítka a jala se lehký sud připevňovat gumicuky na zadní nosič s košíkem. Netrvalo to dlouho a věc se podařila. Pánové nevěřícně koukali, a když jsem měla naloženo, prohlásili. „To spadne!" Názorně jsem jim předvedla cvičnou jízdou po parkovišti přes zpomalovací pásy, že nespadne. Opravdu nespadnul. Tedy až do Doudlevec. Tam se začal podezřele viklat a tak jsem poslední úsek cesty se sudem na zadním kole došla pěšky. Až budu kupovat nový, přibalím ještě jeden gumicuk, abych mohla dojet až domů na Slovany.

 

testMěla bych ale ještě zmínit jeden nákup s kolem. Byla to televize. Kupovala jsem ji s kamarádem a do Alzy v Jízdecké ulici dojela na skládacím Bromptnu. Vše proběhlo hladce až do chvíle, kdy jsem chtěla zakoupenou krabici převázat. „Proč?" ptal se prodavač. „Jak ji jinak odnesu?" ptala jsem se na oplátku a dodala: „Já tu nejsem autem, ale na kole." Prodavač byl očividně zaskočen. Tak jsem se aspoň zeptala, zda mi může dát provázek. Když přitakal, dala jsem se do převazování přes metr velké škatule tak, aby se na jejím boku vytvořilo ouško, za které ji zavěsím na řídítka. Ale nebojte, televizi jsem nevezla. Můj Brompton sloužil jen jako nákladní kolo, které jsem pěšky vedla. I tak to budilo pozornost a tak mi kamarád udělal aspoň dvě fotky, aby mi to lidé věřili. I ti v Alze. Možná se tam už naučili i převazovat krabice, aby si je mohl odnést i ten, kdo přijede na kole nebo hromadnou dopravou.

 

A co vy?

Možná máte i vy nějakou veselou příhodu s nezvyklým nákladem na kole. Tak pokud se o ni chcete podělit, tak ji můžete připsat do diskuse pod tímto článkem.

 

 

Diskuse (0)

Vstoupit do diskuse

Fotogalerie