Na úvodní stránku
mail

plzenskonakole.cz

Informační portál pro ty, co chtějí objevovat Plzeň a její okolí ze sedla svého kola. Tipy na cyklovýlety, užitečné rady a aktuální informace o komunikacích pro cyklisty

Norimberk: Může se cyklisticky srovnávat s Mnichovem?

article

Potkat v Norimberku pána v obleku na kole není nic neobvyklého

Když jsem při otevírání Panevropské cyklotrasy v dubnu 2008 přijela asi se čtyřicítkou českých cyklistů do Norimberku na její slavnostní otevření, na prohlídku města jsme už moc času neměli. Norimberk, který, stejně jako Plzeň, leží na mezinárodní cyklotrase mezi Prahou a Paříží, je přitom k cyklistům přívětivý. Podobně jako Mnichov je i Norimberk spádovým centrem pro danou oblast Bavorska a stejně jako Mnichov spojuje Norimberk s Plzní mezinárodní cyklotrasa. Čím se ale tato dvě bavorská města vůči cyklistům liší?

Autor: cykloRADKA Aktualizace: 08.11.2012
Vstoupit do diskuse (0)

testCesta vlakem

Stejně jako do Mnichova, tak i do Norimberka jsem se vydala se skupinkou 37 cestovatelů na jednodenní výlet organizovaný Společností pro veřejnou dopravu (SPVD). Skupina jela na výlet na několik tzv.  Bayern Böhmen Ticketů (BB ticket) zakoupených den předem v jízdenkovém automatu ve Furth im Waldu. Při ceně takové jízdenky 25 euro za první osobu + 4,5 euro za každou další až do počtu 4 osob, vychází cestování vlakem z Plzně do Norimberka asi nejlevněji. Jen si nesmíte zapomenout napsat jméno přímo na jízdenku, protože němečtí průvodčí to kontrolují. Držitel jízdenky pak může ještě s patřičným počtem osob cestovat i norimberskou veřejnou dopravou. To využili mí spolucestující členové SPVD. Já si ovšem rozložila svého Bromptna a šlápla do pedálů hned před nádražím. Skládací Brompton jízdenku ani rezervaci na cestu do Norimberku nepotřeboval.

 

Okružní poznávací trasa

testNasát atmosféru cizího města, na to je nejlepší pohybovat se pěšky v jeho centru a pozorovat lidi. Já ale nechtěla zůstat jen u capání, město jsem si chtěla hlavně prohlédnout ze sedla svého dvoukolého přítele. K tomu jsem ale potřebovala cyklomapu. Nechtěla jsem jezdit jen tak bez cíle, chtěla jsem si naplánovat okruh, při kterém poznám různé typy městského území a také různé typy cyklistické infrastruktury. Moje první zastávka tedy byla v infocentru, jen pár desítek metrů od budovy hlavního nádraží. Že se tady na kolech opravdu jezdí, jsem poznala hned u vchodu - bylo tu zaparkované kolo s přívěsným vozíkem na děti. Vybavila jsem si otázku mé kolegyně Jitky Vrtalové: „Víš, jak poznáš, že je město vstřícné k cyklistům?" Ano, jezdí v něm na kolech i ženy. „A víš, jak poznáš město, kde se cyklisté cítí bezpečně?" V takovém městě vozí ženy na kolech i své děti - ten nejdrahocennější náklad. V Norimberku jsem tedy s kolem byla na správném místě. Za 4 eura jsem pořídila cyklomapu, která měla legendu jen v němčině, takže jsem musela ještě paní v infocentru poprosit, aby mi vysvětlila, která čára, co znamená.


Moje naplánovaná trasa zahrnovala pěší procházku historickým centrem města od nádraží, kolem kostela přes jeden ze starých mostů až k hradu, který je nejstarší částí města, pak jsem se projela po cyklostezce podél hlavní komunikace přímo pod hradbami a zabočila na sever, kde byla vilová čtvrť, zelinářské plantáže a velký městský park. Odtud jsem to vzala přes železniční trať kolem německých zahrádkářských kolonií k jezeru Wöhrder See, jehož břehy slouží nejen cyklistům, kteým tu vede Panevropskou cyklotrasa, k různým sportovně rekreačním aktivitám. Moje trasa měla asi 20 kilometrů a poskytla mi dostatečně pestrý vzorek cyklistické infrastruktury, které město kolařům nabízí.

 

Pěšími zónami v centru Norimberku

testKolem jedenácté, kdy jsem se s kolem v ruce vydala na pěší zónu, byly ulice Norimberku ještě skoro prázdné a vysoká kostelní věž se ztrácela v mlze. Mezi pěšími se sem tam propletl i cyklista, většinou ale pěšky, jak určují zdejší pravidla pohybu v pěší zóně. Sledovala jsem, kde a jak parkují a na jakých kolech se tu jezdí. Standart městských kol tu nevybočoval z normálu, který znám z jiných měst. Byla to hlavně městská kola (city bikes) s drátěnými či proutěnými košíky na řídítkách i zadním nosiči. Mnohé cyklistky v nich už měly ranní nákup, nebo s kolem v ruce právě mířily na trh. Já si prohlížela nejen místní zeleninu, ale i vyhlášené kulaté norimberské perníčky, které jsem si hodlala přivézt do Plzně. Na náměstí pod sochou Albrechta Dürera jsem zahlédla pár cyklistů na půjčených kolech. Že by rande na kole? To už se terén stále více zvedal a já pomalu stoupala k hradu. V malé uličce pod ním jsem objevila českou hospodu a krámek s panenkami jako z pohádky. Inu, vybočit z přímé cesty se občas vyplatí... Hradní věže byly stále v mlze, takže vyhlídka na vyhlídku tam nahoře byla dost mizivá. S kolem jsem se ale do horního hradu tlačila jediná. Svačinka v závětří hradního nádvoří i s malým odpočinkem pomohla. Z ochozu hradních zdí jsem shlížela na stezku, po které se proháněli místní kolaři. Za pár chvil jsem tunelem v hradbách projela na kole i já a přidala se k nim.

 

Automatické půjčovny kol, tedy bikesharing

testPrávě při výjezdu z tunelu v hradbách jsem zahlédla automatickou půjčovnu kol. Lehčí kola, než znám z Paříže, Sevilly či Berlína. Jako většina velkých evropských měst, která plánují udržitelnou dopravu, má i Norimberk automatické půjčovny kol. Stanice pro 10-20 kol se samoobslužným terminálem najdete hlavně v centru a kolem něj v blízkosti cyklostezek.

 

Pokud byste přijeli bez kola, jako většina mých spolucestujících ze Společnosti pro veřejnou dopravu, mohli byste si bikesharingové kolo vypůjčit a projet se po Norimberku na něm.

 

Páteřní cyklotrasy

testI když jsme Norimberk navštívili v sobotu, hned při přecházení komunikace před hlavním nádražím mi bylo jasné, že silnice tu bývají hodně plné. Právě proto tu téměř všechny páteřní komunikace lemují stezky pro cyklisty či cyklopruhy podobně jako v Mnichově. Zatímco v Mnichově jsou při stavebním zásahu do cyklopruhu nebo cyklotrasy důslední, v Norimberku až tak pečliví nejsou. To platí zejména o najíždění na cyklopruhy z komunikace. Tam, kde by v Mnichově místo vyasfaltovali, aby cesta po něm byla příjemná a bez kodrcání, v Norimberku nechali „kočičí hlavy". Městské cyklotrasy vedou většinou po cyklostezkách, méně pak po cyklopruzích v hlavním dopravním prostoru, tedy při okraji komunikace. Podle barevnosti vodorovného značení bylo zřejmé, že červeně vyznačené pruhy v hlavním dopravním prostoru byly vybudovány zcela nedávno. Projela jsem i tzv. cyklistickou neslepou, tedy místní komunikací, která je pro auta slepou ulicí, pro cyklisty je ale průjezdná.

 

Cyklistování na periferii

testPodél hlavních cest, ale i v ulicích rovnoběžných s nimi, vedou norimberské městské cyklotrasy. Když jsem projížděla ulicemi čtvrti Gärten hinter der Veste všimla jsem si množství zaparkovaných kol u zdejších pěkných činžovních domů. Zatímco před domy parkovalo bočním stáním jedno auto za druhým, přímo k domům byla zamknuta jízdní kola. Tahle čtvrť mi trochu připomněla plzeňské Jižní předměstí, kde jsem vyrůstala. Tam byste ale na kolo před domem nenarazili. Před některými domy můžete najít stojany na kola, podobně jako v Mnichově. O tom, že kolo je tu využíváno i jako součást multimodálního pohybu po městě nebylo pochyb, zejména když jsem projížděla kolem stanic metra. Naplánovaná trasa mířila ze čtvrti starých činžovních domů mezi vilky, kde jsem již šlapala po silnici a poté kolem dlouhých záhonů salátu, petržele, mrkve a kedlubnů. Nejspíš těch, co si norimberské hospodyňky dopoledne vozily v košících svých kol z městského trhu. Čerstvá místní zelenina bez zbytečného převážení.

 

Za stálé mlhy, byť bylo už dávno po poledni, jsem projela rozsáhlým parkem. Potkávala jsem tu cyklisty i cyklistky, kteří si očividně jen tak vyrazili na sobotní vyjížďku, podobně, jako to dělá většina těch u nás. Jen těch, co měli horská kola a barevné dresy tu bylo mnohem méně. Když jsem na chvilku zastavila, abych se napila, projela kolem mne na kole jeptiška. S lahví v ruce jsem ji už bohužel vyfotografovat nestihla. Zato retardér u železničního přejezdu ano. I se smějící se mašinkou na značce před ním. Přiznám se, že jsem ale měla co dělat, abych se s kolem v ruce šikanou protáhla. Prostor byl velice úzký. Nedokážu si představit, že bych se tu protahovala se svým Duratecem. Poslední sjezd z mírného kopce mna dovedl k vodě. Podél břehu vedla stezka, kde jsem poprvé zahlédla logo Panevropské cyklotrasy.

 

Podél vody - úspěch zaručen

testStezky podél vody mají rádi snad všichni cyklisté. Žádné nebo téměř žádné kopce, tedy nenáročné šlapání. Říční břehy jsou ve městech často využívány nejen pro stezky určené nemotorové dopravě, ale také pro sportovně rekreační aktivity. Podobně jako máme v Plzni-Doudlevcích ŠKODA sport park, mají v Norimberku u jezera Wöhrder See sportovně odpočinkovou zónu, kde se prohánějí běžci, cyklisté ale i in-line bruslaři a na pevných stolech hrají stolní tenis mladíci. Vyhlídka na jezero s odrazem jednoho z norimberských skleněných mrakodrapů ve vodní hladině láká hlavně k procházkám s posezením. Proto tu stezka vede po samostatném chodníku a pěší chodí po tom druhém. Fünf Flüsse Radweg nebo-li Cyklostezka pěti řek tudy vjíždí do centra Norimberku a podél vody se dostává kolem starých krásných mostů až do centra města.

 

Přečtěte si také

 

Mnichov na kole žije i v mrazivých dnech - testportrét bavorské metropole, která se chce stát hlavním městem cyklistů a hodně pro to dělá. Postřehy cyklistické novinářky, která na kole celý den sledovala život cyklistů a srovnávala jej s tím naším. Doplněno bohatou fotogalerií. 

 

Panevropská cyklotrasa otevřena 12. dubna v Norimberku -  o cestě plzeňských cyklistů po nové mezinárodní cyklotrase vedoucí z Prahy přes Plzeň, Norimberk a Štasburk do Pařížen ajejí slavnostní otevření v Německu

 

Berlín na kole v ranní špičce - může být inspirací  - čím vás může inspirovat německá metropole, pokud si to zkusíte a šlápnete do pedálů třeba v ranní dopravní špičce

 

 

Diskuse (0)

Vstoupit do diskuse

Fotogalerie