A pan Pouska ukazuje, jak to fungovalo

Vodní mlýn z roku 1879 postavený na Kornatickém potoce asi 1km jižně od obce Mešno na Jižním Plzeňsku. Mlýn je nyní přístupný veřejnosti. Provází vyučený mlynář Jindřich Poustka. Před návštěvou prověřte otevírací dobu nebo domluvte prohlídku telefonicky předem. Z Plzně do Měšna dojedete po CT31 a CT2139. Od kostela pokračujte směrem na Lipnici, ale na konci Mešna odbočte vlevo na polní cestu a po ní po překonání železničních kolejí sjeďte do údolí Kornatického potoka. Z mostku přes něj je již vidět Pouskův mlýn na konci cesty, která se mezi potokem a lesem stáčí doleva. Je to jediná pro cyklisty vhodná přístupová cesta.

 

GPS: 49°39'5.216"N, 13°37'24.778"E (v mapě)

Autor: cykloRADKA Aktualizace: 15.04.2012

Historie

Pouskův (Mešenský) mlýn byl vystavěn v roce 1879 na Kornatickém potoce nedaleko Mešna. Povolení ke zřízení mlýna získal mlynář Alexius Pouska z Těnovic 23. dubna téhož roku. Mlýn z nepálených cihel, tzv. vepříků byl postaven asi půl kilometru jižně od mešenského kostela. Původně se v něm z umleté mouky pekl i chléb. To ale za první republiky skončilo, protože pekaři začali rozvážet chléb až do obcí. Původně to byl malý mlýn s jedním nekrytým vodním kolem na svrchní vodu. V roce 1906, když už mlýn vlastnil syn původních majitelů Karel Pouska, došlo k modernizaci. Po dlouholetém vykupování pozemků se Karlu Pouskovi podařilo zbudovat rybník a koupit naftový motor pro pohon mlýna v době nedostatku vody. Karel Pouska měl dva syny - Jindřich podědil mlýn v Mešně, Karlovi koupil otec mlýn v Radnicích. Od roku 1946 měl mlýn Jindřich se svojí ženou Marií. V roce 1945 jej  na 12 let propachtovali. Mezi lety 1951-3 se ve mlýně mlelo pod dohledem Krajského výkupního podniku, poté podniku Západočeské mlýny. V prosinci 1958 byla smlouva ukončena a Západočeské mlýny předaly mlýn opět Jindřichu Pouskovi. Ještě do konce roku byl mlýn uzavřen. To ho uchránilo od znárodnění, které se v 50. letech připravovalo. Od tédoby se ve mlýně již nemlelo. V 70. letech byl regulací potoka zničen náhon do mlýnské nádrže a při povodních v roce 2002 odplul jez náhonu Hořejšího rybníka. Současným majitelem je Jindřich Pouska, syn Jindřicha a Marie Pouskových, vyučený mlynář, který nás po Mešenském mlýně provedl.

Otvírací doba

Pan Pouska mlýn nyní zpřístupnil veřejnosti a to vždy první sobotu v měsíci v 9.00, 11.00, 13.00 a 15.00 hodin. Skupinky 6-10 lidí se mohou na návštěvě domluvit předem telefonicky na čísle 606 708 332 i v jiném termínu. Vstupné je dobrovolné, ale věřím, že i další návštěvníci stejně jako my, ocení výklad pana Pousky nejen zápisem do návštěvní knihy. Na žíznivé cyklisty je pan Pouska připraven - kromě odpočívky s infotabulí o historii mlýna, která je na konci příjezdové cesty, nabízí nealkoholické nápoje i oblíbený vychlazený mok v lahvi.

Do Pouskova mlýna se můžete také podívat, pokud se s námi vydáte po Mlýnské trase na cykloprohlídku. 

Náš tip na cyklovýlet: Z Plzně na kole do Pouskova mlýna

My si udělali  výlet z Plzně. Vyjížděli jsme se Světovaru po CT31 přes Starý Plzenec, Šťáhlavy a Šťáhlavice do Kornatic. Odtud jsme to vzali přes Kamínky, abychom si prohlédli zahradu plnou petrklíčů, které tam právě kvetou. Z Kamínků jsme krásnou vyhlídkovou trasou projeli přes Kakejcov do Mešna. Od kostela jsme pokračovali směrem na Lipnici, ale na konci Mešna jsme odbočili vlevo na polní cestu a po ní po překonání železničních kolejí sjeli do údolí Kornatického potoka. Z mostku přes něj již bylo vidět Pouskův mlýn na konci cesty, která se mezi potokem a lesem stáčela doleva. Jak se ukázalo, je to jediná pro cyklisty vhodná přístupová cesta, která ovšem na většině map včetně té na Seznamu chybí.

Zpátky do Mešna jsme se tedy museli vrátit stejnou polní cestou. Pokračovali jsme dál přes Lipnici a Milínov krásným sjezdem do Nezvěstic, kde jsme plánovali zastávku v hospodě. Ti, kteří si chtějí výlet zkrátit se mohou po CT 31 vrátit z Nezvěstic přes Plzenec do Plzně, my to vzali přes Želčany, Chouzovy, Střížovice a Netunice na Prusiny, prohlédnout si, jak vyrostla kůzlata v místním školním statečku Střediska ekologické výchovy Ametyst. Protože se nám lesní cesty zdály po dešti blátivé, sjeli jsme zpátky do Netunic a pak do údolí Úhlavy v Předenicích a podél řeky přes Štěnovice a Radobyčice po silnici dojeli domů zpátky do Plzně. Celkem to bylo asi 65 kilometrů. 

Odkazy

www.pouskuvmlynmesno.estranky.cz -  stránky Pouskova mlýna v Mešně

Nákres českého mlecího složení mlýna - nákres mlecího zařízení

Mlýn v Mešně - článek o mlýně a jeho historii v časopisu Vítaný host